Písemná

Mám za sebou první část maturity, ale necítím úlevu. Cítím stále stejný tlak v mé lebce, který neutichá. Snaží se mi vytlačit oči z hlavy a oddělit lebku od atlasu. Vzdoruju a podléhám. Na okraj konceptu své slohové práce jsem naškrábala pár veršů bez hlubšího smyslu. Vyplňovaly mou prázdnou hlavu při pohledu z okna. Neměla jsem hlad tak jsem jedla. Nepotřebovala jsem si odskočit a tak jsem šla. Psala jsem co mě napadlo a snažila se to všechno spojit myšlenkami. Draly se z tužky rychleji než kdy dřív. Pak jsem se zasekla. Neměla co říct, ale papíru bylo víc než slov. Musela jsem pokračovat. Koukala jsem z okna a skládala svůj verš, na který si už nikdy nevzpomenu. Bylo v něm okno a slzy, přestože mi nebylo do breku. Předvídala jsem, že je jednou budu potřebovat. Teď už jenom čekám.