Bojuji s myšlenkou rozplynout se a stát se ničím. Ničím, co by nemohlo nic, ale už ani nic nemuselo. Chtěla bych být ničím, od kterého by se nic neočekávalo a rozplývalo se v nekonečném a přece existjícím světě. Ta myšlenka mě svírá a tlačí na nejkrajnější části mé mysli, která už nemá sil na to se vzpírat a pomalu podléhá.
  Jak kyvadlo hodin odpočítává mi nad hlavou cumulus čas do konce hmotného bytí a vše se stává mlhavějším a mlhavějším. Nemohu se již více rozmýšlet. Již nechci být člověkem. Chci se stát havranem, který každý rok odlétá, aby se zase mohl vrátit. Chci se stát jedovatým mlokem, po jehož dotyku všem pohodlí přivyklím lidem naskočí vyrážka. Chci se stát oblakem, který se vytratí až uspokojí svou potřebu se posmívat. Chci být dlouholetým stromem, který neochvějně ukotven do půdy čelí všem nástrahám. Jen už nechci být člověkem. Nechci být při každém kontaktu s druhými řazena do hloupých a povrchních škatulek. I tím že v žádné nechci být, v jedné jsem. Čím neochvějněji říkám své ne, tím drzeji ho všichni přehlížejí.
  Již nechci být součástí té povrchní a hloupé společnosti, ve které na sebe nikdy nikdo nebere vinu. Ve které chtějí být všichni dokonalí, i kdy být nemohou. Ve které rozum ustupuje penězům a konexím. Je mi zle a obrací se mi žaludek při pomyšlení na všechny ty materialisty, kteří se mi snaží dokázat, jak je jejich smýšlení dobré.
  Jak mohl člověk přežít ta dlouhá století sám se sebou? Jak je možné, že lidstvo ještě nepohltily všechny ty ryby, které se tak důkladně snaží vyhubit nebo proč nepovstal všechen ten hmyz, který je po staletí vybíjen? Jedině snad, že už by se to dělo? Nesnaží se nás, lidskou rasu, pomalu ale systematicky zničit? Co když jsme si toho jen nevšimli, protože lidská vnímavost začíná a končí těsně na hranici jeho těla?
  Ryby schválně polykají jedy, které lidská činnost neomezeně produkuje a následně jí unikají do vody, aby se pomalu, ale jistě ukládaly do lidských těl. Hmyz schválně nejraději prolétá nad továrními komíny, aby na jejich křídla a krovky nasedalo co nejvíc lidským plicím škodícího prachu a ten, aby se mohl rozvířit při každém plácnutí po mouše. Tak nás pomalu likvidují, ale tuto likvidaci musí někdo řídit. Kdo? Jsou to medvědi, kteří během zimního spánku splétají své plány a na jaře při probuzení je řvou do světa? Nebo lvi, králi zvířat, v poledne ve stínu stromů jejich mozkové buňky splétají plány na likvidaci lidstva? Kytovci pak jako středověcí trubadéři prozpěvují jejich plány všude kde se ocitnou. Je to dozajista promyšlený plán.
  Někde se však ti sabotéři musejí scházet a vyměňovat si své zážítky a pokroky? Kde jen to může být? Chtěla bych to vědět. Jistě by mě chápali a netvářili se nakvašeně a uraženě, až bych pronesla svůj názor na lidstvo. Musím mít křídla nebo ploutve, abych se tam dopravila? Prosím dejte mi vědět, je totiž strašně těžké vzdát se své hmotné existence a proměnit se v myslící vzduch.

Zařezaná

Cítím jak se mi kolem krku stahuje smyčka.
Lehce a vlézavě se zmenšuje a přestávám moct dýchat.
Ten pocit je tak neodbytný a děsivý!
Začínám žít bez dechu, ale se strachem.

Mé sevřené hrdlo je spoutáno všemi předsudky a děsy moderní doby.
Slzy mi stékají po skráních.
Už slyším přicházet kata, který mi podkopne stoličku.

Vítr se proháněl v mé hlavě. Nezanechal žádné stopy, jen prázdno.
Smích zdá se mi neodbytným a smějící se lidé mě dohánějí k nemoudrostem.
Snažím se spát, ale tmavé sny mě stále probouzí.
Po rtech mi stéká trpký mošt, který jsem musela vyplivnout.

Na krku cítím smyčku.
Je už nepříjemně obtažená a nenechá mě spát.
Šlapu si na její konec a nutí mě to snít.
Klopýtám, ale nezastavím, musela bych bdít.

Un jour, pas trop loins, avec mes amies

My Art

 

Koupila jsem kamarádce k narozeninám naušnice, ale neměla jsem je do čeho zabalit. Proto jsem si vytvořila malou fialovou obálku. Pořád se mi to ale nezdálo perfektní. Tak jsem dlouho přemýšlela a nakonec jsem dostala nápad. Jelikož má kamarádka má ráda netopýry, tak jí jednoho poskládám. Jsem ve skládání origami úplný začátečník, tak mi zabralo dost času přijít na všechny ohyby, ale nakonec jsem to nějak zvládla. A tohle je výsledek:

 

Pokus o automatický text, zachyceno v hodině nepochopené matiky, doplněny čárky a nějaké tečky.

Chtěla, chtěl, chtělo celé moje tělo hodit do koše při troše galoše si zula a brouzdat se nepřestala a kapala a kapala nekde se nedoklepala. Hrníček umytý do dřezu dánzítra nevím, co si obleču a uteču? možná, co já vím (?) graf číslo i tohle dává smysl a letí letí smetí i kráte vadil tvrdim na tom. musím se snažit, měli bychom nutno upravit, kosmetická úprava 1 lomeno odmocnina ze 3 znáte moji ženu? jo, šéfe. Pěkná co? Odmocnina z 36 je 6 a jsem tam kde jsem byla. Nezaváhám. Ou jéé zakomplexovaná jednotka :) nechápu chápu nechápu chápu nechápu či ja vim? Obraz obrázek obrázeček obrázečiček obrázečiček obrazisko obrazos, čalamáda maláda dalama lamado molido dolis silo osil liso sol slo ol lo