Cítím jak se mi kolem krku stahuje smyčka.
Lehce a vlézavě se zmenšuje a přestávám moct dýchat.
Ten pocit je tak neodbytný a děsivý!
Začínám žít bez dechu, ale se strachem.
Mé sevřené hrdlo je spoutáno všemi předsudky a děsy moderní doby.
Slzy mi stékají po skráních.
Už slyším přicházet kata, který mi podkopne stoličku.
Vítr se proháněl v mé hlavě. Nezanechal žádné stopy, jen prázdno.
Smích zdá se mi neodbytným a smějící se lidé mě dohánějí k nemoudrostem.
Snažím se spát, ale tmavé sny mě stále probouzí.
Po rtech mi stéká trpký mošt, který jsem musela vyplivnout.
Na krku cítím smyčku.
Je už nepříjemně obtažená a nenechá mě spát.
Šlapu si na její konec a nutí mě to snít.
Klopýtám, ale nezastavím, musela bych bdít.
No comments:
Post a Comment