Vedro

Už zase sedím u kuchyňského stolu, ale tentokrát je neskutečné vedro. Vedro málem k zalknutí. Uvařila a snědla jsem večeři, která zase chutnala jenom mně. Tentokrát to byl slaný cuketový koláč s třemi druhy sýrů a česnekem, opečené kousky krůtího masa a něco jako pizza. Potím se snad už i na očních víčkách. Velkými doušky usrkávám studenou vodu ze svého velkého bílého hrnku. Není nic co by dokázalo lépe osvěžit než dobře vychlazená čistá voda. Vedle v pokoji si dva hlasy vyprávějí o prožitém dni, který pro mě nebyl tak dlouhý. V zadním pokoji hraje dost nahlas televize. Vzhledem k tomu, že se tam pořád střílí, bude to nějaký western. Myslím na to, jak se mi nechce do práce, do které stejně nejdu. Nechce se mi tam, i když tam nejdu. Je to vlastně úplný opak těšení se. Já se tam tak moc netěším. Je to úmorná práce. Práce s penězi a lidmi, ta nejhorší kombinace, jakou si dokážu představit. Chjo. Jdu si číst a utopit se v jiných dimenzích.