Je těžké žít, je těžší umírat
je těžké bdít, je těžší život dát
Je den a bdím, ale v mé mysli jako by stále panovala noc. Přestože kráčím ulicí, nevnímám prostor. Jsem pouze poutnicí, hledající všeobjímající klid. Má duše je zaslepena a nedokáže rozpoznat smysl od pocitů. V mém snivém životě existuje pouze touha. Touha po překonání sama sebe, po překonání světa. Chci, ale nevím kam. Jdu, ale nevím co. Možná, že je ulice zaplněna davem, jenže já se nechci stát jeho součástí. Chci být pozorovatelem, který může změnit pouze svou cestu, avšak cestu ostatních změnit nedokáže.
1 comment:
Pokud chceš být pozorovatelkou, stáváš se součástí toho davu.
Nesmíš pozorovat ostatní, jejich svět nezměníš.Dohlížej na ten svůj svět, na ten svůj život a zvol si sama kterou ulicí půjdeš.Nechod tam kam kráčí ostatní, jdi svým směrem.Je jedno, že jdeš doneznáma, stejně jednou najdeš cíl.Nemusíš ho mít, on se ti sám připlete do cesty.Chtít, a nevědět co je to co chce každý z nás.Chce toho trochu a toho víc.A nakonec nepotřebujeme vlastně nic.
Post a Comment